Začala jsem fotit, abych měla obrázkové vzpomínky z cest a výletů a podělila se o ně s ostatními. Posléze jsem zjistila, že fotografovat vlastně neumím.
Teď si na Rajčeti prohlížím fotografie těch, kteří své přístroje dokonale ovládají, žasnu a učím se.
více 

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

18. 9. 2012
Valíme na sedlo Prislop (1416 m n. m.). Beru čokoládu. V Borse narážíme na Penny a tak ještě nakupujeme (650 m n. m).
Výjezd je celkem snesitelný; 4 x 4 km mírným stoupáním a jsme nahoře. Na vrcholu je krásné počasí a daleké výhledy. Sušíme prádlo, obědváme, lokáme pivo a kávu. Krmím starým českým chlebem volně se pohybujícího tažného koně a potulného psa. Za námi přijíždí holandský cyklista na kole ověnčeném pěti nabitými brašnami. Má v plánu 130 km a tak něco zobne, požádá o pořízení vrcholové fotky a maže dál.
Ale my si NP Muntii Rodnei užíváme. Vyrážíme pěšky po hřebeni vpravo k nedostavěnému velikému pravoslavnému chrámu a salaši, odkud je panoramatický výhled. Pak na druhou stranu, fotíme. Kluci nesou ranec čerstvé brynzy.
Sjezd je pochopitelně příjemný, pokračujeme podle řeky Bistrita do vsi Carlibaba. O vesnici dál na odpočívadle u řeky stavíme tábor. Spíme v n. m. 900 m.
Carlibaba 69 km
19. 9. 2012
Spalo se mi dobře. Chystáme se na poslední sedlo Mastecanis ve výšce 1096 m n. m. Stoupáme v mlze, a přestože jsme místy ztráceli výšku, nebyl výjezd nijak drastický. Nahoře si fotíme krásně poloobnažené kopce.
Jedeme dolů a pak se podle řeky Putny dostáváme do města Campulung Moldovenesc. Jdeme si prohlédnout sousoší rumunského maramurošského vévody - lovce Dragose Vody, nar. 1353, se zubrem. Pořizujeme nákupy v obchodě i na tržišti a dáváme si oběd v restauraci ve formě denní nabídky za 10 lei (jakási nakyslá dobrá polévka se zeleninou, sýrem a pečivem, studená bílá fazolová kaše se třemi kousky uzeniny a kyselou okurkou a palačinka), s půllitrem pivečka Ciuc Premium a tringeltem 15 lei, no nekup to!
V tomto kraji jsou pro změnu na seznamu UNESCO malované kostely. Jejich zvláštností jsou malby i na vnějším plášti. Znázorňuji obrazy světců, výjevy ze starého i nového zákona i muka pekelná.
První z nich, do kterého míříme je Voronet. Vstupné stojí 5 lei a povolení k fotografování 10. Já si na nohy natahuji návleky a vstupní kontrola mě pouští. Kluci v kraťasech dostávají slušivé ovinovací sukénky. Fotím je a Martin perlí a koketně mi ukazuje, co má pod ní. Jen Jeník jel do nedalekého města hledat své příbuzné, které 36 let neviděl, našel.
Tábořili jsme na břehu řeky Suha. Když jsme stavěli stany, začalo pršet. Zalezli jsme brzy.
Gura Homorului, 82 km
více  Zavřít popis alba 
186 komentářů
  • září 2012
  • 373 zobrazení
  • 0
  • 186186
15. 09. 2012
Jedeme přes Paulian a Dobu do Satu Mare. Hrůzná 97 m vysoká administrativní budova zde připomíná obludnost Ceaucescova režimu. Tyčí se na vybetonovaném opuštěném náměstí. Kvůli ní padla původní zástavba. Naštěstí má město své tradiční náměstí Svobody. Ve městě je synagoga v maurském stylu a stará 47 m vysoká požární věž. Jíme v čisťounkém bistru, které je součástí supermarketu v centru. Dobré.
Ze Satu Mare se dáváme na vedlejší silnici. Nikdo netuší, jaká hrůza nás čeká. Navíc začíná hustě pršet. To, co je v mapě zakresleno jako silnice, vypadá jako čerstvě vybombardovaná širší polní cesta. Zkraje se ji pokoušíme respektovat jako silnici a jet vpravo, ale brzy to vzdáváme a jedeme, kde to alespoň trochu jde. Bohužel s námi jede i Martin s tranzitem a vlekem. Je nejpomalejší, předjíždějí ho i koňské povozy. Stany stavíme v jakési veliké nedostavěné tovární hale, máme střechu. Z domova dostávám zprávu, metanol již zabil 19 lidí.
Tautii Magheraus, 73 km
16. 9. 2012
Je neděle ráno, 14°C. Vyrážíme k nejsevernější části Karpat, pohoří Maramureš a za dřevěnými kostely se vysokými špičatými věžemi zařazenými na seznam UNECSO. Před výjezdem do sedla Neteda (1040 m n.m.) se ještě stavujeme v Baia Mare. V Surdesti nás čeká první ze série dřevěných kostelů zapsaných na seznamu UNESCO - nejvyšší dřevěný kostel v zemi postavený z dubového dřeva. Co je zarážející, že u tak významné památky není žádná služba. Okolí je neupravené, dovnitř se nedostanete. První pas nad 1000 m nad mořem není nejvyšší, ale je nepříjemný, příští dva se mi zdály snazší.
Táboříme v Ocna Sugatag na ploše pro tržiště u sportovního areálu. Podařilo se nám vyjednat přístup do budovy a dát si teplou sprchu, platíme za ni dobrovolně po 5 lei. Voda není pitná. Zde padá rozhodnutí a posunu časového režimu o hodinu. Po 18 hodině našeho času se rychle stmívá (v Rumunsku je o 1 h. více). Budíček bude v 5 a odjezd v 7 našeho času. I tak spíme dost, zalézáme krátce po setmění, žijeme bez žárovek a compů.
Ocna Sugatag, 73 km
17. 9. 2012
Na většině rumunského venkova nejsou vodovody. Voda se tradičně čerpá rumpálem ze studní a nosí domů v kbelících. Musíme doplňovat vodu do sprchovací nádrže na střeše auta ručně.
Pohybujeme se malebným rumunským venkovem. Chvílemi se ocitáme v minulém století; prašné cesty, skrčené domky, malebné kostelíky, ruční práce na polích, koňské povozy, tradiční venkovské oděvy, na lukách a mezích kravky, ovce, kozy, husy i prasátka. Všechny porosty jsou využité, každý trs trávy má svou cenu. Když se rozhlížím po kraji, mám neodbytný pocit, že jsem na Ukrajině, přestože jsem tam vůbec nikdy nebyla. Nevím proč.
Na druhou stranu nelze přehlédnout neuvěřitelný nepořádek okolo domů, cest i ve vodních tocích. Je vidět, že tu není zavedeno žádné odpadové hospodářství a tak jsou všude odpadky, petky, papíry, igelity, hadry, plechovky atd. Cesty jsou v takovém stavu, že člověk vůbec nechápe, jak po nich mohou jezdit, a jezdí a svá vozidla vskutku nešetří. Přesmutný je pohled na bezprizorní psy. Když je míjíte, často na vás štěkají, někteří za cyklistou i výhružně běží, ale ve skutečnosti se lidí bojí. Jsou hladoví a často zranění.
Přijíždíme ke klášternímu komplexu Barsana, který je rovněž zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Zde vše odpovídá civilizovaným standardům, u silnice je hotel, za ním parkoviště, restaurace, stánky se suvenýry a zase tu jsou žebrající dobrosrdeční psi.
Za vstupné 5 lei do komplexu a 1 lei do muzea se ocitáme v nádherně udržovaném areálu krajkových dřevěných staveb církevního i hospodářského charakteru obklopené parkem. Památku obhospodařují černě oděné jeptišky. Místo, které když navštívíte, se vám vryje nadlouho do paměti.
Ten den ještě stíháme prohlédnout nejstarší dřevěný kostel v Dobré Vodě, monastýr Ieud. Vítá nás pravoslavný kněz, prodává vstupenky a pohlednice a dovoluje nám, abychom si ho vyfotili. V podvečer se uchylujeme do chatiček u řeky v obci Moisei. Jednou za čas se hodí světlo a teplá voda na sprchování a přeprání prádla.
Moisei 72 km
více  Zavřít popis alba 
206 komentářů
  • září 2012
  • 513 zobrazení
  • 1
  • 206206
13. 09. 2012
Pohybujeme se v oblasti proslavené pěstováním tokajského vína. Krajina tu je zelená, zvlněná, navzdory fámám o placatém nudném Maďarsku, je pohledná. Hrozny jsou zralé a sladké, tak po cestě zobeme.
Ve městě Tarcal se vydáváme na vrchol Tokajské hory (513 m). Na jejích svazích se pěstuje vinná réva. Cesta vzhůru je špatná a tak na jedné vinici kola opouštíme. Nastává pěší 6 km anabáze na vrchol, kde je nepřístupný oplocený areál s vysílačem a budovami. Výhled je možný jen na jednu stranu, bohužel zrovna na tu nudně rovinatou, která je navíc v oparu.
Po návratu do centra Tarcalu zase nepochopitelně dlouho čekáme na náčelníka a jeho Sancho Panchu.
V podvečer dorážíme do meky maďarských vín, města Tokaje, ležícího na soutoku řek Bodrog a Tisa. Soutok se prý ve staroslověnštině nazýval „stokaj“ a z toho je odvozen dnešní název města i vína. Poté, díky špatnému časovému rozvrhu, následuje večerní kalup. Začíná se zvedat vítr.
Nagykalló, 83 km
14. 09. 2012
Dnes se nám poprvé daří odmáznout nějaké km již dopoledne. Při příjezdu do maďarského Nyírbátoru máme již 26 km. Město má okouzlující centrum. Mezi protestantským kostelem Báthoriů se samostatnou zvonicí a františkánským klášterním chrámem je vybudovaná nová pěší zóna osázená lavičkami a ošperkovaná velkým množstvím soch a sousoší. Do druhého kostela jdeme na prohlídku. Průvodkyně má z naší návštěvy evidentní radost. Nejvíce pozornosti věnujeme tzv. oltáři vášní (strach touha, oddanost, víra). Figury na oltáři jsou oděny v oblecích typických po různé národnosti.
Po dalších 20 km opouštíme ve Vállaj Maďarsko a vjíždíme do Rumunska. První obec si přejmenovávám na Uřícení (Urziceni), asi že hned jedeme do kopce. Hraniční přechod je bez formalit, ale také bez směnárny. Zastavujeme tedy ve městě Carei a jdeme vekslovat € za leie (kurz 4,43). V Carei také objevujeme sídlo Alexandra Károliho se zámeckým parkem a jdeme si ho prohlédnout. Je zde i překrásný pravoslavný kostel. V Rumunsku jich je mnoho.
Táboříme na břehu jezera na soukromém pozemku nedaleko Paulian. Majitel chce 20 € za celou skupinu. Není tu žádný servis, ani pitná voda. Jezdí sem rybáři.
Paulian, 75 km
více  Zavřít popis alba 
265 komentářů
  • září 2012
  • 454 zobrazení
  • 0
  • 265265
10. 09. 2012
Letos se vydáváme na cykloputování z Košic do Gaugázie přes sever Maďarska, Rumunska a Moldávii od severu k jihu. Jako vždy se scházíme v podvečer u Jeníka v Krupé, abychom naložili kola na vlek. Po příjemném večírku v altánku, spojeném s grilováním a pojídáním domácího moučníku, jdeme spát.
11. 09. 2012
Vstáváme ve 3 hodiny, snídáme, myjeme se a nakládáme naše osvědčené bedny od banánů (každý 2 na šaty a jídlo) a věci na kempování do doprovodného vozidla, kočírovaného stejně osvědčeným řidičem Martinem. V Humpolci přibíráme Rudu a jsme kompletní (7 cyklistů + řidič).
Cestujeme po D1 na Brno, Starý Hrozenkov, Trenčín, odpočíváme u Liptovské Mary, stavujeme se v překrásné Levoči, abychom se poklonili mistrovství řezbáře Pavla v kostele sv. Jakuba, a pokračujeme přes Prešov do vísky Byster - Sady nad Torysou, abychom ráno pohodlně dorazili již kolmo do Košic vzdálených asi 11 km.
12. 09. 2012
Po slavnostním zahájení letošní cesty vyrážíme do historické perly Slovenska – Košic. Ve chvíli, kdy zamykáme kola u Jakabova paláce, který byl na jaře 1945 dočasným sídlem prezidenta E. Beneše a byl v něm vyhlášen Košický národní program, běží proti nám v trenkách a tričku pan prof. Pavel Pafko. Radostně se s ním fotografujeme a necháváme si poradit, kam zajít na kávu. Pak už se vydáváme k Dómu sv. Alžběty, který je největším kostelem na Slovensku a zároveň nejvýchodnější gotickou katedrálou západního typu v Evropě. Historické centrum okolo ulice Hlavná je největší památkovou zónou na Slovensku (je zde např. původně hřbitovní kaple sv. Michala ze 14. st. a u ní v parku třímetrová plastika košického erbu, Miklošova věznice, nádherné Státní divadlo s hrající fontánou a zvonkohrou, starobylý dominikánský kostel, barokní morový sloup, atd.). Známá je i socha maratonce s kamennými sokly se jmény všech vítězů slavného maratonu.
V jedné z restaurací na Hlavné si dáváme dobrý oběd a odpoledne pokračujeme na Seňu, Milhosť do Maďarska. V odpoledních hodinách prožíváme trochu zmatky a zdržování, které způsobil náčelník při nákupu forintů a maďarských známek na poště. Dostavují se i první drobné úrazy, mě rozdrásal kotník ozubený talíř, když mi neočekávaně padlo kolo a Petr sebou z neopatrnosti šlehnul a narazil si prst. Nechybí ani menší kufrování, ale den je krásný, stačí kraťasy a tričko, svačíme na mezi.
více  Zavřít popis alba 
327 komentářů
  • září 2012
  • 626 zobrazení
  • 0
  • 327327
S něčím se vám musím svěřit, odjíždím na dovču. Vadí mi, že se mnou nemůže být můj psí parťák.
A tak jsme poslední víkend byli spolu. V sobotu jsme si zazávodili a v neděli si oběhli naše oblíbená místa.
Budeme si teď pár týdnů hodně chybět.
více  Zavřít popis alba 
107 komentářů
  • 8.9.2012
  • 127 zobrazení
  • 1
  • 107107
120905 Česká Kamenice a okolí
více  Zavřít popis alba 
174 komentářů
  • 5.9.2012
  • 352 zobrazení
  • 1
  • 174174
více  Zavřít popis alba 
50 komentářů
  • 1.9.2012
  • 228 zobrazení
  • 1
  • 5050
V pátek 31. 8. 2012 pršelo.
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
128 komentářů
  • 31.8.2012
  • 121 zobrazení
  • 1
  • 128128
Jméno dostalo hlavní město Madeiry po portuglském slovu "funcho", což v překladu znamená fenykl, který kdysi v těchto místech divoce rostl.
více  Zavřít popis alba 
139 komentářů
  • léto 2012
  • 212 zobrazení
  • 0
  • 139139
Při pobytu na Madeiře jsem byla posedlá ještěrkami, byly u moře i vysoko v horách. "Lovila jsem je" na chleba, ale nejvíc zabíraly na banán.
Kromě ptactva jsme tam mnoho zoologických zajímavostí neviděli.
O pejsky a kočky se tam starají dobře. Žádní nemocní a vyhublí tuláci tam nejsou.
více  Zavřít popis alba 
135 komentářů
  • léto 2012
  • 200 zobrazení
  • 0
  • 135135
Jsem botanický laik, kdo víte lépe a doplníte, či opravíte, budu vám vděčná.
Děkuji Jitce z Jince za bleskovou pomoc a smekám v hlubokosklonu nad jejím botanickým rozhledem.
více  Zavřít popis alba 
113 komentářů
  • léto 2012
  • 638 zobrazení
  • 0
  • 113113
V sobotu ráno jsme vyjeli z Rakovnicka na vlak do Mutějvic a přesunuli jsme se do Loun. Odtud jsme si vyšlápli navštívit hrádek Košťálov a Oltářík. Po cestě jsme míjeli i hrad Skalka.
Zmokli jsme až na poslední etapě při výjezdu na Džbán pár km před cílem v Krupé.
více  Zavřít popis alba 
330 komentářů
  • 22.7.2012
  • 357 zobrazení
  • 1
  • 330330
více  Zavřít popis alba 
132 komentářů
  • 19.7.2012
  • 209 zobrazení
  • 0
  • 132132
Poprvé jsme k realizaci výletu využili místní autobus č. 81 z Funchalu na vyhlídku Eira do Serrado, sešli do údolí jeptišek a odtud se zase č. 81 nechali odvézt do Funchalu.
Je tu i pár fotek z místa, odkud jsme na výlety vyráželi.
více  Zavřít popis alba 
190 komentářů
  • červenec 2012
  • 400 zobrazení
  • 0
  • 190190
Po vysokohorské túře přišel vhod výlet do Porto Moniz, kde je mořské akvárium a lze se tam koupat v přírodních lávových jezírcích.
Následující den jsme se vydali na túru pro změnu na nejvýchodnější výspu ostrova.
více  Zavřít popis alba 
253 komentářů
  • červenec 2012
  • 765 zobrazení
  • 1
  • 253253
Vysokohorská túra po nejvyšších vrcholcích Madeiry byla zcela určitě nejsilnějším a fyzicky nejnáročnějším zážitkem celého pobytu.
Pohybovali jsme se pod, nad a mezi plovoucími oblaky, které nám dávkovaly větší či menší průhledy na překrásné horské scenérie.
Toto album moc nekomentuji, posuďte sami.
více  Zavřít popis alba 
316 komentářů
  • červenec 2012
  • 433 zobrazení
  • 1
  • 316316
Druhá leváda na Caldeirao Verde byl zajímavá tím, že je ve druhé části protkána tunely, tudíž si musíte přibali svítilnu.
více  Zavřít popis alba 
156 komentářů
  • červen 2010 až červenec 2012
  • 246 zobrazení
  • 1
  • 156156
Při prvním výletu do nadmořských výšek nad 1000 m jsme podcenili ošacení. Ale v pláštěnkách nafasovaných na Pražském hradu při Shakespearovských slavnostech jsme to zvládli.
Šli jsme od lesní správy Rabacal k 25 pramenům a zpět a na vodopád Risco a zpět.
více  Zavřít popis alba 
284 komentářů
  • červen 2010 až červenec 2012
  • 836 zobrazení
  • 1
  • 284284
Strávili jsme pár krásných dní aktivním odpočinkem na portugalském ostrově Madeira, je to nevzdálenější výspa EU v Atlantiku.
Pozvánka první.
více  Zavřít popis alba 
266 komentářů
  • léto 2012
  • 419 zobrazení
  • 0
  • 266266
Denda je nejenom hračička, zdatný túrista a nadšený nosič aportíků, ale také parkurový šikula.
Viz 3 kraťoučká videa.
více  Zavřít popis alba 
42 komentářů
  • 16.6.2012
  • 155 zobrazení
  • 0
  • 4242
Kde se narodil?
Kam se přistěhoval?
Jak se jmenuje kostel?
více  Zavřít popis alba 
33 komentářů
  • 14.6.2012
  • 125 zobrazení
  • 1
  • 3333
Poutní místo Rokole, hrady Frymburk a Potštejn, kostely Sedloňov a Neratov, Zemská brána a tvrz Bouda a okolí
více  Zavřít popis alba 
289 komentářů
  • jaro 2012
  • 350 zobrazení
  • 1
  • 289289
Fotografie jsou z okruhu Sedloňov, Dobruška, Chábory, Dobré, Rovné, Šediviny, Plasnice, Sedloňov.
Nejprve jsme si část z Dobrušky do Sedloňova prošli pěšky po turistických trasách.
Pak jsem si dala tento okruh na kole s tím, že jsem některé úseky objížděla po silničkách.
více  Zavřít popis alba 
262 komentářů
  • jaro 2012
  • 248 zobrazení
  • 3
  • 262262
Za tento výlet vděčím rajčatovému oblíbenci "AKTUELLOVI", rozhledna mě zaujala, když jsem si prohlížala jeho fotografie. Tak dík.
Na rozhlednu jsme šli z Říček v Orlických horách, po zelené turistické nahoru, kousek po červené Jiráskovce a po modré dolů. Výhled stál za to.
více  Zavřít popis alba 
179 komentářů
  • jaro 2012
  • 195 zobrazení
  • 0
  • 179179

Nebyla nalezena žádná alba.

Začala jsem fotit, abych měla obrázkové vzpomínky z cest a výletů a podělila se o ně s ostatními. Posléze jsem zjistila, že fotografovat vlastně neumím.
Teď si na Rajčeti prohlížím fotografie těch, kteří své přístroje dokonale ovládají, žasnu a učím se.

Aktivní od

16. září 2007

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

neuvedeno
reklama