Název

1705 km na kole aneb z Košic do Gagauzie - 7. č. Besarábie

Popis

24. 9. 2012
Besarábie je území mezi řekami Prut, Dněstr a Dunaj.
První táboření na odpočívadle u silnice je v pohodě. Kohouti z nedaleké vsi nás budí, zase nás čeká idylický venkov. Slyším bučení krav a kopyta koní. Školní autobus sváží studenty. Mladší žáci se srocují u místní školy. Je to krásná dvoupatrová žlutá budova, má novou střechu i okna a v nich záclony. Jen školní zahrada je zarostlá. Dětičky jsou čisté a nastrojené. My u školy doplňujeme vodu tradiční metodou – rumpál, kbelík, škopek v řetězu rukou a Martin jako poslední článek plní nádrž na střeše tranzitu.
Na trase se zastavujeme v Suta de Movile. Je to oblast bizardních kopců a kopečků neobjasněného původu. Moldávie nás překvapuje náročným terénem. Je to zvlněná úrodná step, ale jednotlivé vlny jsou mohutné kopce následující bezprostředně jeden za druhým.
Druhý tábor budujeme v listnatém háji u silnice. Dnes jsme dovršili tisící kilometr na cestě. Bude ligouš!!!
Cobani, 83 km
25. 9. 2012
Vstáváme s tím, že nám oproti plánu chybí 22-24 km a potřebujeme se dostat do banky nakoupit místní měnu. Cesta opět vede přes zvlněnou step, tedy stále nahoru a dolů po širokých nekvalitních silnicích lemovaných alejemi vlašských ořešáků. Někdo ořechy jen příležitostně jí, pilnější je sbírají a suší. Za stromy jsou lány hluboké kvalitní černozemě, která je tmavá jako peklo samo. Na polích dozrává slunečnice, kukuřice a sója. Rostliny jsou suché nastojato, pěstují se pro semeno a zrno.
Kde je sklizeno, probíhá orba a setba. Někde se již zelená osení, příslib sklizně obilí příštího roku. Na první pohled se mi zdá moldavský venkov čistší než Rumunsko. Domečky jsou barevné, oblíbená je zelená a modrá. Neběhá tu tolik zubožených psů.
Na trase se zastavujeme ve městě Balti. Stojí tu památný tank, ale i socha knížete Štefana Velikého. Moldavané ho uctívají, protože vyhrál více než 30 bitev s Turky.
Na procházce městem si prohlížíme kostely, projíždějící trolejbusy, Gogolovo lyceum, divadlo, historickou budovu bývalé radnice, úřad s Marxem, Engelsem a Leninem ve štítě, universitní kampus, pravoslavný chrám atd. V tržnici se setkáváme s prodavačem, který mluví česky, protože v ČR 10 let žil. Na večeři si s Petrem kupujeme veliké grilované kuře. Teprve později se ukáže, jak jsme byli předvídaví.
Už ve městě je zřejmé, že se blíží bouřka. Město opouštíme před třetí odpoledne. Pokračovat máme opět po vedlejších silnicích, ale po zhlédnutí jejich stavu, zůstáváme na hlavní. Ostatně i Martin se jim před námi vyhnul. O páté odpoledne, po několikátém obrovském kopci zastavujeme na jídlo a je jasné, že nás déšť dohání. S prvním slejvákem se ocitáme na křižovatce s benzínkou a nesmyslně čekáme, až přestane pršet. Odjíždíme poté, co bouřka nabírá na síle. V dobré víře zastavujeme za snížené viditelnosti u autobusové zastávky, abychom se přepočítali. Náčelník opět nařizuje nesmyslně dlouho čekat, přestože nejbližší vesnice Sevirova je necelý km před námi. To už je úplná tma.
Jakmile se dostáváme k vesnici, míříme k první větší budově, kde se v okně svítí. Je to místní „obecní úřad“ a pošta. Hlídač sebere odvahu a na naše bušení na okno vychází ven. Souhlasí s tím, že si v hale na dřevěné podlaze můžeme vybalit karimatky a přespat. Boží člověk!!! I kola byla v suchu. Konec dobrý, všechno dobré. K večeři máme kuře, nevaříme.
Sevirova 81 km
26. 9. 2012
Pokračujeme do města Soroca. Kousek za cedulí na nás čeká Martin s autem. Netuší, že v domě, před kterým zastavil, žije Moldavan, který již osm let pracuje v Čechách. Jakmile spatřil českou značku, šel se s námi pozdravit a neopomněl nám přinést dárek, láhev věhlasného moldavského koňaku Kvint. Milé.
Část města Soroca leží v prudkém svahu. Po obou stranách hlavní příjezdové silnice jsou v různém stavu dokončení nevkusné, rádoby honosné vily. Na dvorcích někdy mají původní skrčené domečky. Patří cikánům, kteří zde mají z neobjasněných důvodů vyšší životní úroveň než ostatní obyvatelstvo. Ale odpadky si sypou do svahu přes ulici.
Z tohoto smeťáku poprvé vidíme řeku Dněstr, přirozenou hranici s Ukrajinou. Jdeme si prohlédnout středověkou pevnost, která byla součástí východního opevnění Moldavy.
Martin čeká, až si oběhneme hypermarket a tržiště a uložíme si úlovky do auta. Na tržišti je k mání vše, nejen farmářská produkce, ale i oblečení, drogistické zboží, náhradní díly, jízdní kola …
Za městem na vrcholu kopce je monument ve tvaru svíce s kaplí uvnitř. Vede tam 600 schodů. Stavba zblízka vypadá trochu jako kamenné rozhledna a skutečně tu je vyhlídkový ochoz, ze kterého vidíme přes Dněstr na Ukrajinu. Jak už to bývá, od řeky se jede nahoru, zde dlouze a namáhavě. Po 10 km končíme u náhorní pastviny. Přes silnici připravují moldavští traktoristé půdu na setí pšenice. Agronom nám říká: „Máme nejlepší půdu v Evropě, ale nemáme hospodáře“, a nám ukazuje, kde je za polem pramen dobré vody.
Jako většina lidí zde, je příjemný a ochotný. Domlouváme se rusky. Hodně Moldavanů ze země uteklo do západní Evropy, ale i do Ruska. Mnoho z nich k nám do ČR, tudíž jsou schopní identifikovat český jazyk a rádi nás oslovují. Hustota obyvatel je Moldávii nízká. Venkov se vylidňuje. Chybí tam infrastruktura, hlavně vodovod.
Je větrno a máme volnější odpoledne. Využili jsme ho opět k přepírání, vše uschlo. Náčelník oznamuje změnu programu. Zítra dojedeme manko a vynecháme výlet do delty Dunaje. To mě mrzí, mám tam vyjednaný kontakt s Lipovanem Colinem Ivanovem, který je připraven nám na člunech kousek delty ukázat.
Cernita, 67 km

Kategorie a štítky

Nastavení