Název

1705 km na kole aneb z Košic do Gagauzie - 5. č. Bukovina

Popis

20. 9. 2012
Z Gura Homorului jedeme na další malovaný kostelík Homorului. Je rovněž na seznamu UNESCO. Přijíždíme k němu brzy a tak v pokladně ještě nikdo není, ale brána je otevřená. Nahlédneme tedy bez vstupného. Je méně zachovalý než Voronet.
Třetí nás čeká v Arbore. Několik lidí po sobě nám radí, abychom nejeli po plánované trase, ale vrátili se zpět do Gura Homorului a jeli jinou delší cestou. Teprve po tom, co jsme se v Arbore setkali s Martinem, jsme pochopili proč. Jeho totiž nikdo nevaroval a jel podle plánu. Cesta byla prý tak rozbitá, že na ni nikoho nepotkal. Divil se, že se mu tam auto nerozpadlo.
Mezi Gura Homorului a Arbore se ještě stavujeme v Cacica. Tam nás přitahuje řezbářská dílna pana Teodora Barsana. Pak se vydáváme ke kostelu, kterému se zde říká polský. Výjimečně není pravoslavný. Stojí před ním socha papeže Jana Pavla II. a je zde označené místo, odkud kázal. Proti kostelu je solný důl, dnes muzeum. Polští odborníci zde v minulosti učili místní těžit sůl. Míříme do podzemí. Kromě klasického důlního vybavení je v podzemí i kaple, jezírko, taneční a sportovní sál.
Do Arbore přijíždím zmrzlá a unavená. Kostel je pod lešením a ve špatném stavu. A tak raději lovím z auta teplejší oblečení a beru za vděk čerstvě uvařenou kávou od Rudy. Je mi hned lépe. Dopoledne totiž byla zima, přišla krizička.
Vracíme se na hlavní silnici a mám pocit, že nám jde o život. Je pozdní odpoledne, špatná viditelnost a okolo nás sviští tahače jeden za druhým. Poslední kostel v Patrauti raději vynecháváme, je pozdě a Martin, který má náskok, říká, že je tam spousta cikánů. Vydávám se s Martinem a náčelníkem autem do města Suceava hledat nocleh. Našli jsme na boční prašné cestě penzionek paní Gitty. Kola smíme schovat do přízemí domu a k dispozici máme všechny pokoje v patře včetně sprch a kuchyně. Balada, teplo, sucho, teplá voda, příležitost si přeprat, káva a slivovice od paní domácí a internet na patře. Večer si povídáme v hale okolo stola, je elektřina, vidíme se a nemusíme jít spát se slepicemi. I stan jsem si dosušila.
Suceava, 82 km
21. 9. 2012
Jedeme do centra města Suceava. Venku je 7o C, silný vítr a dešťové přeháňky. Den asi nebude příjemný. Kola necháváme pod střechou na jakési autobusové zastávce. V první chvíli pro změnu kufrujeme v bundách a pláštěnkách jako chodci, pak čekáme opět nekonečně dlouho u kol na náčelníka a konečně se vydáváme správným směrem. Navštěvujeme místa, kde byli korunováni moldavští vládci, protože Sucaeva byla v letech 1380 – 1564 sídelním městem moldavských knížat. Nad městem se tyčí největší jezdecká socha v Rumunsku knížete Štěpána Velikého, okukujeme stejnojmennou tvrz zvanou Moldavská citadela, kterou začal budovat kníže Petri I. Musat. Pevnost je v rekonstrukci, tak mažu k vyhlídnuté restauraci poblíž zaparkovaných kol. Za chvíli jsme tam všichni a dáváme si denní menu (fazolovou polévku, brambory, kuřecí roládu a zelný salát, zelený čaj), dobré.
Vyjíždíme zase do silného větru, 11oC, dřina. V obci Copalou hledáme nocleh. Ujímají se nás místní manželé a nabízejí nám tři místnosti v jejich domku. Zázrak. Jsou trochu vyjevení z toho, že se k nim stěhujeme se všemi našimi bednami od banánů, ale jak se máme dostat ke svému oblečení, mytí a jídlu?
Komunikace trochu vázne, ale pomáhá nám jejich syn přes mobil, který umí anglicky. Domácí jsou fantastičtí, dávají nám vše, co mají. Domek je uvnitř zrekonstruovaný, čistě vymalovaný, plovoucí podlahy, krásné dlažby, pěkný nábytek, nová koupelna jen se studenou vodou. Mají spotřebiče, lednici, mikrovlnku, automatku. Paní mě zve na boršč. Máme střechu nad hlavou a dobrou náladu.
Copalou, 70 km
22. 9. 2012
Paní domácí nás všechny zve na snídani (chléb, mléko, smetana, brynza, kakao, káva), snáší nám jablka, hrozny, rajčata, vinný mošt a mě i zavařeniny a šeptá mi, že jsou delicious. Při odjezdu mi ještě drásá bláto z kola. Obdivuhodní lidé, za ubytování jsme jim dali 200 lei, nechtěli nic.
Den se vybarvil jako korálek a nazvala jsem ho dnem „veselých kopců“. Pokračujeme rumunskou vinařskou oblastí. Významným místem je městečko Cotnare. Tam nás čekal první veselý kopec. Dvousetmetrové převýšení na 1 km a na kopci jeden nepřístupný bílý kostelík a stejně nepřístupný zámeček, okolo typický rumunský bordel a žádná ochutnávka. Jedeme zpět na hlavní k motorestu na jídlo. Nakonec raději volíme vlastní zdroje.
Dále pokračujeme na místní „okresku“. Před námi se otevírají úžasné venkovské obrázky, ale cesta je v zoufalém stavu. Martin na nás čeká v místě A ve vsi Focuri, u auta zase pojíme a pokračujeme do dalšího veselého strmého kopce po děravé prašné necestě mezi povozy, vracejícími se domů po práci. Nahoře se dozvídáme, že jedeme špatně, a tak se vracíme do místa A, a vydáváme se na třetí veselý kopec na opačnou stranu. Po pár km se dozvídáme, že jedeme opět špatně a musíme se vrátit pro změnu do místa A, a na předchozí veselý kopec a tam odbočit vlevo. Fakt tam ta cesta byla!

Kategorie a štítky

Nastavení